Připravená poradním odborem liturgickým a předložená na 2. zasedání 35. synodu ČCE (2020)
POLit usiluje o to, aby navrhované pořady byly nejen ve vztahu ke stávající praxi, ale také aby odpovídaly určitému teologickému porozumění bohoslužbám. Navazuje přitom na pojetí bohoslužby v reformační tradici, které ilustruje výrok Martina Luthera z jeho kázání při otevření zámecké kaple v Torgau: „Tento dům nebyl postaven pro nic jiného, než aby náš milý Pán sám s námi mluvil svým svatým Slovem – a my naopak mluvili s ním svou modlitbou a chvalozpěvem.“ (WA 49, 588) Podstatou bohoslužeb je vzájemná komunikace, Boží promlouvání k nám a naše odpovídání Bohu, dění, při kterém nasloucháme a přijímáme a na němž se také aktivně podílíme, když se modlíme, zpíváme, vykládáme Písmo, dáváme.
V bohoslužbách se ve jménu Ježíše Krista setkávají lidé, kteří spoléhají na jeho zaslíbení (Mt 18, 20), s pomocí Ducha svatého vyjadřují svůj konkrétně žitý vztah k Bohu, k ostatním lidem i k okolnímu světu a společně jej oslavují. V bohoslužbě se náš pohled obrací do minulosti, když si připomínáme Boží dílo stvoření, spasení v Kristu a provázení Duchem svatým. Díky němu nově vnímáme svou přítomnost a s nadějí hledíme do budoucnosti. Ve světle evangelia spatřujeme svou porušenost a bídu světa i osvobozující působení Boží milosti a cestu otevřenou k záchraně. Bohoslužba je oslavou, na níž se podílí celé shromáždění, ale také událostí, která se odehrává v očekávání na Boží oslovení a jednání. Proto v ní společně prosíme o to, aby se evangelium dotýkalo lidských srdcí, proměňovalo nás i celé stvoření, dokud v plnosti nepřijde Kristovo království.
Toto teologické východisko se promítá do navrhovaných pořádků i vzorových bohoslužebných textů. Spolu s ním chce nová agenda zohlednit duchovní a liturgické tradice, na něž ČCE navázala při svém vzniku a které jsou v ní v současné době již namnoze promíseny: tradici husitskou, českobratrskou, reformovanou a luterskou. Zároveň chce mít na zřeteli současnou praxi jiných církví a reflektovat nové poznatky z oblastí, jichž se liturgická práce dotýká, z ekumeniky, dějin liturgie, liturgické teologie, teorie komunikace, teorie o znacích apod. POLit proto ve svém nynějším návrhu zařazuje tři bohoslužebné pořady, které se pokoušejí pokrýt šíři tradic, s nimiž se v ČCE setkáváme. Zároveň se každému pořadu ponechává určitý liturgický svéráz a styl.
Bude na rozhodnutí staršovstev a sborů, jakou konečnou podobu vtisknou svým bohoslužbám. Záměrem agendy není vést k uniformitě a zavádět jednotné formuláře. Nová agenda chce sloužit sborům, kazatelům a kazatelkám jako pomůcka k orientaci v oblasti bohoslužby a ukázka vzorového materiálu. Tak ostatně definuje status agendy Řád sborového života: „Vzory bohoslužebných pořádků a příslušné pokyny obsahuje Agenda (bohoslužebná kniha církve).“ (ŘSZ čl. 1/5) Nová agenda chce být knihou otevřenou – jak vůči rozmanitým bohoslužebným tradicím v rámci ČCE, tak vůči liturgickému bohatství staré církve a církví v ekumeně. Usiluje o to, aby spíše popisovala, než předepisovala podobu bohoslužeb a uváděla legitimní možnosti bohoslužebného slavení.
Tvůrci nových bohoslužebných pořádků si přejí, aby nová agenda byla sborům pomocí na cestě ke sdílení víry a oslavě Božího jednání s námi. Současně si uvědomují, že to hlavní, o co v bohoslužbách jde, není navoditelné sebelepším liturgickým formulářem. Kristus se s námi v bohoslužbách setkává bez ohledu na to, zda jsou liturgicky prosté či bohaté, liberální či konzervativní. Toto vědomí vymezuje hranice naší liturgické práce. Zároveň nás však nezbavuje úkolu stále znovu promýšlet, co se při bohoslužbách děje a jakým způsobem můžeme tomuto dění propůjčit srozumitelný výraz.