Základní prvky bohoslužeb souhrnně vyjadřuje rámcový bohoslužebný řád ČCE, který uvádí, že „obsahem bohoslužeb je čtení Písma svatého Starého i Nového zákona, kázání evangelia na základě Písma, vysluhování svátostí křtu a svaté večeře Páně, vyznávání víry, vyznávání vin, společné modlitby chval, díků i přímluv, společné sdílení, osvědčování obětavosti a solidarity.“ (Řád sborového života ČCE, čl. 1: Bohoslužebná shromáždění). Všechny tyto prvky mají být v bohoslužebných pořádcích ČCE nějakým způsobem zastoupeny. (Vysluhování svátosti křtu bude pojednáno v jiné části agendy. Určovat četnost konání večeře Páně je v kompetenci staršovstev sborů, proto je v pořadech vyznačena hranatými závorkami jako prvek fakultativní.)
Jednotícím prvkem pořadů I, II a III je jejich základní struktura. Oproti Agendě ČCE, která bohoslužbu člení na pět sekvencí, se poradní odbor liturgický (dále POLit) nakonec přiklonil ke strukturování bohoslužby na čtyři části. V ohnisku bohoslužby stojí zvěstování a večeře Páně, které jsou orámovány úvodní a závěrečnou částí. Tuto základní strukturu nalezneme v bohoslužebných knihách řady domácích i zahraničních církví, takže její přijetí má rovněž ekumenický rozměr. Pro označení jednotlivých částí bohoslužby POLit zvolil názvy, které užívají německé a švýcarské agendy a s nimiž – v návaznosti na zpěvník švýcarské reformované církve – pracuje také nový evangelický zpěvník ČCE:
(Názvy nejsou výčtem liturgických prvků, které daná část obsahuje, nýbrž usilují postihnout smysl příslušné části jako celku.)
Tato základní čtyřčlenná struktura je společná všem bohoslužebným pořadům, v konkrétním uspořádání prvků v rámci této struktury jsou možné (určité) variace. Technicky bylo pro vyznačování variabilních prvků užito systému značení, který je běžný v zahraničních agendách. Hranatými závorkami […] je vyznačen fakultativní prvek, tedy prvek, který může být vynechán. Špičatými závorkami ˂…˃ je vyznačen prvek, který se v bohoslužebném pořadu může uplatnit na daném místě, pokud se neuplatnil jinde (zpravidla dříve).
Vstup a vzývání: V úvodní části bohoslužeb se odehrává přechod z všedního dne do slavnosti, z individuality do společenství, z jednoho prostoru do jiného. Vše, co zde zaznívá v modlitbách a písních – chvála a děkování, vyznání vin a slovo milosti, prosby o Ducha svatého –, je přípravou k tomu, co bude následovat. Horizont Božího příklonu k Izraeli a skrze Krista ke všem lidem se prostupuje s horizontem přítomného shromáždění a jeho aktuálním očekáváním.
Zvěstování a vyznání: V samém ohnisku bohoslužeb stojí čtení Písma a na jeho výkladu založené kázání, které posluchačům pomáhá porozumět skutečnostem světa, životu i sobě samým ve světle evangelia. Svou řečí se kazatel/ka vřazuje do proudu svědků a interpretů Božího zjevení v Ježíši Kristu. Kázání evangelia se děje s důvěrou v zaslíbení, že se k němu Bůh přizná svým Duchem a probudí, obnoví a posílí víru posluchačů. Shromáždění na zvěstované slovo odpovídá rozmanitými způsoby: vyznáním vin, vzájemným smířením, vyznáním víry nebo také přímluvnou modlitbou a sbírkou.
Večeře Páně: „Ve večeři Páně vzkříšený Kristus dává sám sebe ve svém těle a své krvi, jež byly vydány za všechny, skrze slovo svého zaslíbení s chlebem a vínem. Poskytuje nám tak odpuštění hříchů a osvobozuje nás k novému životu z víry. Dává nám znovu zakusit, že jsme údy jeho těla. Sílí nás ke službě lidem. Když slavíme večeři Páně, zvěstujeme Kristovu smrt, skrze kterou Bůh smířil svět se sebou. Vyznáváme, že vzkříšený Pán je mezi námi přítomen. V radosti, že Pán přišel k nám, očekáváme jeho příchod ve slávě.“ (Leuenberská konkordie, 1973, 15–16.) Liturgicky lze toto dění ztvárnit rozmanitými způsoby.
Poslání a požehnání: V závěrečné části bohoslužeb je shromáždění, které načerpalo posilu, potěšení, povzbuzení či napomenutí ze slyšení slova a hmatatelné ujištění o Boží milosti u Kristova stolu, vysíláno k bohoslužbě všedního dne. Sborová oznámení přinášejí informace organizačního charakteru, ale také propojují zvěst kázání s konkrétní situací sboru, posilují vědomí sounáležitosti, inspirují k modlitbě. Odpovědí poslušné a vděčné víry na slyšení Kristova evangelia je sbírka a přímluvná modlitba, v níž se shromáždění modlí za církev, svět, trpící i místní společenství. Slova poslání povzbuzují k tomu, aby naše bohoslužba měla své pokračování v každodenním životě. Požehnání vyhlašuje shromážděnému lidu jistotu Boží blízkosti.
Přehlednou tabulku s výčtem jednotlivých prvků a bližší vysvětlení k jejich užití v rámci pořadu I, II a III připojujeme v příloze.
Předkládané bohoslužebné formuláře k pořadům I, II a III obsahují texty, které slouží jako ukázka, vzor a inspirace pro vlastní tvorbu, nikoli jako závazné znění. Pocházejí z rozmanitých zdrojů. Jsou inspirovány současnou tvorbou farářů a farářek ČCE, Agendou ČCE (1983), texty českých i zahraničních agend (např. Evangelisches Gottesdienstbuch, 1999; Reformierte Liturgie, 1999; Book of Common Worship, 1993; Římský misál). Zpravidla uvádějí pro jednotlivé prvky dva až tři vzorové texty. Vedle těchto formulářů bude nová agenda obsahovat ještě oddíl s alternativními texty k výběru (např. vstupní modlitby, vyznání vin, slova milosti, modlitby k večeři Páně, přímluvné modlitby apod.), které POLit průběžně shromažďuje.
Přehled pořadů pro nedělní a sváteční bohoslužby
Pořad bohoslužby s večeří Páně I
Pořad bohoslužby s večeří Páně II
Pořad bohoslužby s večeří Páně III