Instalace je ustanovením do konkrétní služby, jejíž trvání je vymezeno určitým časem a místem. Uvedení do služby faráře sboru provádí senior, příp. pověřený člen seniorátního výboru. Je vhodné, aby se na bohoslužbách podíleli členové místního staršovstva, seniorátu a hosté z ekumeny.
Vlastní uvedení do služby je veřejným potvrzením předchozí volby. Instalovaný při něm prohlašuje, že službu, k níž byl zvolen, přijímá, a sbor prohlašuje, že přijímá instalovaného za svého faráře. Po požehnání si dle zvyklosti s instalovaným podají pravici členové seniorátního výboru a místního staršovstva. Po podání rukou může následovat symbolické předání předmětů, které jsou užívány při bohoslužbách (Bible a bohoslužebné náčiní).
Kázání by v instalační bohoslužbě mělo být jedno. Zpravidla přísluší tomu, kdo je uváděn do služby, a je tak veřejně představován jako nový správce sboru před společenstvím sboru, seniorátu i veřejností. Instalujícímu v tomto případě přísluší krátká promluva, uvozující akt ustanovení. V zásadě je ovšem také možné, aby kazatelem byl instalující.
Důležitými částmi instalační bohoslužby jsou přímluvné modlitby a pozdravy hostů v rámci ohlášek.
Přímluvné modlitby mají tyto základní intence: za kazatele/kazatelku, jeho/její rodinu, ekumenu v daném místě, za místo, kde sbor působí (obec/město), za působení evangelia mezi potřebnými (strádajícími, nemocnými, opomíjenými atp.), za staršovstvo daného sboru, za svět a celé stvoření. Přímluvné modlitby zpravidla vede instalující.
Pozdravy mohou pronést zástupci za tyto oblasti: za seniorát, za místní sbor, za předešlý či mateřský sbor uváděného, za obec/město, za ekumenu. Je vhodné, aby ti, kdo bohoslužby připravují, předem domluvili výběr těch, kdo pozdravy pronesou, případně i délku pozdravů.